Love Axe sdílí "Blue Skies Above" před LP Optimism Paranoia Desperation Abolition

"Než Nixon a Reagan rozložili odbory a prosadili konzervativní program, který je nyní v plném rozkvětu, hesla proti sociální nespravedlnosti zpívali folkoví zpěváci; Woody Guthrie, Pete Seeger, Bob Dylan a další byli pro odbory, proti válce, proti fašismu a pro občanská práva. Jejich zbraní volby byly často akustická kytara, 3 akordy a pravda.

Je to v tomto průsečíku ticha a hněvu, kde najdeme také producenta a skladatele Christophera Hatfielda na pátém albu Love Axe, Optimism Paranoia Desperation Abolition.

Pokud jste seznámeni s Love Axe (někdy kapelou, ale především Hatfieldem s hostujícími umělci od roku 2015), OPDA by vám mohla připadat jako stylistická odbočka; zmizely indie rock a power pop vlivy, které byly rozptýleny v raných vydáních, jako jsou Phenomenomenons (2011) a South Dakota (2015). Chybí také funky, Prince-meets-Weezer (podivné, ale fungovalo to!) cvičení z THE FOOD (2021) a futuristické syntetizéry, které dominovaly instrumentální Linear Valley (2022). Na jejich místě je něco intimnějšího: jemně zahrnuta nylonová kytara a pečlivě umístěné ozdoby (klarinet, piano, pedálová ocel,บางý baskytara a bicí) vedou cestu, vytvářejí prostor pro Hatfieldův baryton, aby byl uprostřed, umožňující jeho ostražitým slovům zalít posluchače zranitelností, která se vyskytuje na záznamech Bill Callahana, Davida Bermana a Nicka Drakea.

"Napsal jsem tuto desku jako způsob, jak zpracovat a truchlit nad všemi hroznými věcmi, které jsem se dozvěděl o tom, co je lidstvo a tato země schopna během první Trumpovy administrativy. A mohl jsem to udělat pouze proto, že to bylo u konce - nemyslím si, že jste opravdu schopni zpracovat traumu a truchlit bez výhod času nebo psychologického odstupu," řekl Hatifield.

Ale je to rok 2025 a zde jsme opět, v rukou fašistických miliardářů, kteří jsou rozhodnuti pomstít se a zničit planetu. Hatifeld pokračuje: "Takže to teď vypadá, velmi smutně, mnohem více relevantně pro náš svět, než když jsem to dokončil."

Říká se však, že špatné časy mohou inspirovat velké umění - a to je zaměření OPDA. Skrze devět písní Hatfield provede nás uvážlivou, dlouhou procházkou zmíněného procesu truchlení, snažící se pochopit, jak jsme se sem dostali a jak nejlépe využít toho, zatímco jsme všichni ještě dýcháme (navzdory úzkosti a depresei, které se vznášejí nad našimi hlavami jako tmavá mrakodrap). OPDA je záznam, který je dodán ve čtyřech částech: doslova, zvažuje trajektorii od optimismu k paranoie k zoufalství k abolici, vše nastavené na soundtrack, ve kterém fanoušci Willa Oldhama, Wilca a sólové práce Sunny Day Real Estate Jeremyho Enigka najdou útěchu.